REPORTÁŽE Z AKCÍ

 
 

 

 

 

           Dočkali jsme se :-) K nelibosti školáků se prázdniny konečně přehouply přes svou polovinu a my vyrazili na náš očekávaný týdenní pobyt se svými chlupáči.  LVT se stal již každoroční tradicí, tudíž by se dalo říci „opět tábor“ a přesto „poprvé“. Úplně jinde, úplně nová parta pejskařů…

Velkou hromadu věcí složenou z mnoha malých kupiček jsem postupně přesunula z obýváku do auta. Hlava plná očekávání, zmatku a myšlenek, co asi zapomenu… Ale hlavní je, nezapomenout naložit obě fenky a krmení, to ostatní se už poddá. Ráno 1. srpna jsem doplnila přecpané auto o mé nejcennější poklady v podobě Bianky a Olympie a vydala se k prvnímu stanovišti – benzínka u děčínského kruháku, abych doplnila partu lidí ZKO Děčín. Téměř svatební kolonou jsme pokračovali směr Dvůr Králové nad Labem a naším cílem byla ZKO č. 138.

Cesta proběhla bez potíží a náš konvoj v pořádku zaparkoval na fajnovém malém   cvičáku těsně sousedícím s další ZKO, kde rovněž probíhal LVT za poměrně velkého obsazení. Nemám moc v lásce nějaké mega akce, tak jsem byla moc ráda a ulevilo se mi, že zrovna tady jsme správně.  Dostalo se nám milého přivítání od domácího osazenstva. Po prvních malých organizačních věcech jsme se jali stavění našich příbytků. Následně dorazila další kolona lidí ze ZKO Červený Kostelec a konečně jsme byli kompletní.

Tábor byl věnován převážně poslušnostem a obranám. Na poslušnostech každý den od 8.00 hod. až do oběda s nekonečnou trpělivostí pomáhala a radila Zuzanka Smrčková. Každou dvojici brala jednotlivě a nikoho neošidila. Za celé dopoledne s námi nachodila po place snad kilometry. Až pak přicházel na řadu její Jimík. Chvíle odpočinku po obědě a znovu pomáhala při obranách. Zuzi díky!

Na obranách se nám všem věnoval Marek Urban. Človíček s věčně dobrou náladou a pozitivně naladěný. Usmíval se i když zmokl, když se mu už klepaly ruce i nohy vysílením. Za tábor odtahal mnoho a mnoho psích kil. Nejen, že odfiguroval všechny táborové psy, ale ochotně dával kousnout i příležitostným účastníkům obran, ať už z domovského cvičáku, či lidem ze sousedství. Marečku i Tobě patří za všechno velké poděkování!

Po týdnu systematického výcviku byl znát velký posun jak na psech, tak na psovodech. Hlavně u začínajících a u štěňat byl pokrok markantní. Je vidět, že Zuzky a Markovo snažení nevyšlo naprázdno a to asi oba hodně těší. 

Ve středu jsme naordinovali pejskům klid a většina z nás tento den využila k návštěvě ZOO. Zoologické zahrady já opravdu můžu a výlet jsem si náležitě užila. ZOO ve Dvoře Králové je krásná a potřebovali bychom ještě trochu více času , abychom ji mohli projít úplně celou. I tak jsme se vrátili dosti ucabrtaní a nestačili jsme se divit, že dětičky kolem nás mají ještě sílu pobíhat. Kdo neodjel do ZOO, tak doháněl spánkový deficit. Už mám tu zkušenost, že z tábora se vždy vracím velmi nedospalá. Každý večer, když bylo postaráno o pejsky a dětičky, tak jsme se věnovali utužování kolektivu, zpívalo se, tančilo se a smích a zábava nechyběla. Spát se chodilo opravdu hodně pozdě…nebo spíš brzo ráno… A pak Péťa nikdy nezklamal, když jako jeden z velkých nočních držáků, vždy byl přesně v 8 ráno nastoupený na poslušnost. Myslím, že zážitků máme plno a jistě nejen já z nich budu ještě hodně dlouho žít, než se dočkám další podobné akce.

Za sebe mohu říct, že tábor byl super, soudě i dle ohlasu ostatních táborníků, velmi smutného loučení a protahování odjezdu až do nedělního podvečera. Organizace bezvadná, za domácí osazenstvo s námi celý týden vegetili vstřícní a velmi milí manželé - Míša s Jardou a  jejich  tříletým chlapečkem a pětiměsíční holčičkou. Zázemí bylo příjemné. Každý den se dovážely obědy, na snídaně a večeře byla k dispozici kuchyňka v klubovně. Koupat jsme se chodili do zázemí tenisového areálu, který těsně sousedil se cvičákem, takže ani v tomto nebyl jediný zádrhel. Počasí nám vyšlo také slušné, ani vedro , ani zima, na cvičení tak akorát. Co tábor dělá táborem je složení lidí a jak si lidé navzájem sednou. I toto nám vyšlo na jedničku s hvězdičkou. Báječnou partu z Děčína jsem znala z tréninků a banda od Marka ze cvičáku byla opravdu suprová se srdíčkem na správném místě.

Slíbili jsme si, že co nejdříve musíme uspořádat nějaký výcvikový víkend. Jen jsme netušili, co nachystá příroda a že nám naše plány velmi zkomplikuje. Víkend před naším odjezdem záplavy postihly i děčínský cvičák , který je nyní totálně zničený . Obsah sms zpráv a telefonů od našich blízkých nám teprve až cestou domů začal pořádně docházet. Co všechno se vlastně dělo v naší domovině, když my byli pryč. To co jsme viděli cestou domů přes Mimoň, Zákupy, Českou Lípu, Benešov nad Ploučnicí a další postižené vesničky bralo až dech. Děs a hrůza, když se příroda zlobí… 

Pevně doufám, že se podaří dát cvičák v Děčíně do pořádku, či najít náhradní prostory mimo záplavovou oblast a že se brzo opět sejdeme na nějaké obdobné akci, jako byl 1.ročník Letního výcvikového tábora ve Dvoře Králové nad Labem.                       

      Fotogalerie    (za fotky děkuji Zuzance Smrčkové)