REPORTÁŽE Z AKCÍ

 
 

 

                                                                    

 

      Sobotní dopoledne 24.11. jsme se vydali do Radvance u Nového Boru.Cíl naší cesty byla Hájenka Samota. Hájenka byla opravdu na „samotě u lesa“ a jen díky navigaci jsme trefili :-) Ne jeden z účastníků trochu bloudil a hledal, ale nakonec jsme se sešli. Zde nás už očekávala Darja Kahanová , která za pobočku Bez Hranic toto setkání uspořádala.

      Lokalita byla nádherná, všude kolem příroda, stromy a klid. Jak se říká: tam kde lišky dávají dobrou noc, tam kde selhával i signál mobilních telefonů, prostě místo předurčené na relaxaci. Ale přírodou jsem se nekochala moc dlouho, neboť mě bývá zima i v létě, natož nyní a tak jsem brzy spěchala do vyhřáté  a super vybavené Hájenky

      Díky počasí a sněhové nadílce jsem se rozhodla nechat pejsky doma a naordinovala jim na víkend klid. Nechtěla jsem je nechat nocovat v té zimě v autě, ale ani jsem je nechtěla brát na noc do vyhřátých pokojů. Přece jen v jejich zateplených a slámou vystlaných boudičkách doma jim bylo nejlépe.

      Po té, co jsme byli kompletní, probrala se končící sezóna, akce pořádané pobočkou a padly první plány na příští rok. Na setkání byl pozván i p.rozhodčí Kája Nedvěd , který si pro nás připravil program. Bylo to zajímavé povídání a člověk na chvíli nahlédl, jak zkoušky a závody asi vypadají z té druhé strany. Dozvěděli jsme se, na co si dát pozor a čeho se vyvarovat, jaké proběhly změny a novelizace v NZŘ. Potom nás čekal zapeklitý úkol a to byl test , sestavený panem rozhodčím. Naštěstí se neznámkovalo…by to dopadlo… Někteří test pojali po svém a všichni jsme se nasmáli nad odpověďmi: Kolik je kostí v tělě psa – hodně, jaký je krevní oběh – červený a modrý, kolik má dospělý pes zubů – plnou hubu apod. Takže opravdu večer byl super, něco jsme se dověděli  a zároveň jsme se i dobře pobavili. Jak to bývá, spát jsme šli opět až nad ránem.

     V neděli dopoledne ti aktivnější z nás si mohli zakousat . Figuroval Kája Nedvěd . Já zůstala v pozici diváka a to také nebylo špatné. Krom rotvíků jsme mohli kouknout i na někým haněné, ale mnou obdivované    "maliny" .  Po té všichni promrzlí jsme pospíchali se ohřát a posilnit. Jídla a pití bylo dost – gulášek, pečené vepřové ocásky, obložené mísy, sladké i slané ňamky, pivko, vínko, prostě každý si vybral dle svého gusta .

     Po obědě jsme se rozloučili a vyrazili vstříc svým domovům. Byla to fajn akce, moc ráda jsem opět viděla kamarády a poznala nové příjemné lidi. Darje patří poděkování za super zajištění po všech stránkách.